Hlinecké paleozoikum

 

 Pohled na lokalitu Mrákotín II

Obr.1 Schéma geologické situace v okolí Hlinska

Hlinecké paleozoikum a proterozoikum, dříve nazývané hlinecká nebo hlinská zóna (VACHTL 1962, SVOBODA et al. 1964, MÍSAŘ et al. 1983), případně hlinecký nebo hlinecko-skutečský ostrov, tvoří zónu směru SSV-JJZ mezi Skutčí, Hlinskem a Křížovou. Je to soubor převážně epizonálně a kontaktně metamorfovaných vulkanosedimentárních a sedimentárních souvrství. Zóna je tektonicky vklíněna mezi spodnopaleozoický železnohorský pluton na Z a svratecké krystalinikum na V. Na SV sousedí s poličským krystalinikem a na SSV se noří pod českou křídovou tabuli.

Průběh hlinecké zóny v ssv.-jjz. směru je považován za odraz hlubinného přibyslavského zlomu (ZEMAN 1978).  Až dosud byly horniny hlinecké zóny členěny do tří souvrství - vítanovského (na J od hlinského zlomu), hlinecko-rychmburského a mrákotínského (na S od hlinského zlomu, obr. 1). Stáří jednotlivých souvrství není známo, s výjimkou mrákotínského souvrství, prokázaného paleontologicky (silurský graptolit Spirograptus spiralis GEIN.).

Předpokládalo se, že všechna souvrství patří do společné zóny. Výsledky mapování však ukazují zásadní rozdíly mezi vítanovským souvrstvím a oběma dalšími jednotkami z hlediska litologického, geochemického a stratigrafického (blíže a podrobněji MRÁZOVÁ et al. 2005).

Vítanovské souvrství je tvořeno především albit-chloritovými, v menší míře sericit-chloritovými fylity a metadrobami. Podřízeně vystupují čočky a tělesa amfibolitů a porfyroidů, ojediněle sericitických kvarcitů.

Mezi fylity a metadrobami je přechodná hranice. Fylity jsou zelenošedé, proužkované, intenzivně foliované a vrásněné. Některé vzorky mají lepidoblastickou strukturu, kde lze pozorovat slídy tvořící až souvislé pásky a relikty větších rekrystalizovaných křemenných a živcových zrn. Někdy obsahují drobná zrnka granátu, staurolitu a zřídka andalusitu. Metadroby tvoří úzký pás orientovaný S - J směrem podél mylonitové zóny při tektonické hranici s kataklastickým leukokratním granitem poličského krystalinika. Metadroby jsou jemnozrnné, s lepidogranoblastickou strukturou. Křemen tvoří jemná xenomorfní izometrická zrnka. Lišty biotitu jsou uspořádány do ploch břidličnatosti. Občas se vyskytují i drcená zrna plagioklasů a oválné porfyroblasty granátu, staurolitu, vzácně velmi jemný turmalín.

V metasedimentech vítanovského souvrství se vyskytují kyselé a bazické vulkanity. Ty jsou zastoupeny především porfyroidy, které prostupují sedimentárním komplexem v podobě různě mocných poloh intruzí. Horniny jsou světle šedé s velmi variabilní strukturou i složením, některé jsou intenzivně postiženy deformací a metamorfózou. O vulkanickém původu této formace není pochyb. Stáří vítanovského souvrství nebylo zjištěno, předpokládá se však, že náleží do svrchního proterozoika až kambria.

 

Ve starší literatuře byla tato jednotka chápána jako jeden celek, později byla rozdělena na dvě samostatná souvrství (série), tj. hlinecké a rychmburské (MÍSAŘ et al. 1983). Nové geologické mapování, petrografie jednotlivých horninových typů, chemické analýzy a průsvitná těžká frakce u obou částí však neprokazují prakticky žádné charakteristické odlišnosti. Jediným rozdílem, který lze dobře sledovat, je vyšší stupeň metamorfního postižení v pelitech hlinecké části souvrství, kde jsou více zastoupeny plodové břidlice. Navrhujeme proto vrátit se k užívání původního termínu hlinecko-rychmburské nebo jen rychmburské souvrství. V rychmburském souvrství byly jako základní litotypy flyšového vývoje rozeznány droby až metadroby a rytmity tvořené metaprachovci a břidlicemi včetně plodových břidlic. Z rekonstrukce sedimentárního vývoje staropaleozoické pánve vyplývá, že detritický materiál byl v této pánvi rozplavován od (S až SSV) k (J až JJZ). Sedimenty lze považovat za fragment pánevní výplně vytvořené převážně turbiditními mechanismy. Spodní hranice souvrství nebyla nalezena. Kontaktní metamorfóza, která se projevuje vznikem rohovců až rohovcových drob, vede k představě intruzivního kontaktu granitoidů (tonalitů) poličského krystalinika (PITRA et al. 1994, PITRA - GUIRAUD 1996). Zjemňování zrna v průběhu sedimentace rychmburského souvrství probíhalo až po tektonický kontakt s nadložním mrákotínským souvrstvím.

 

 

 

Mapa  výskytu hornin Mrakotínského souvrství

 

Mrákotínské souvrství tvoří oblast mezi Mrákotínem, Čertovinou a Dědovou. Ze studia strukturních dat lze souvrství považovat za pruh s víceméně jednotnou foliací a vrstevnatostí s orientací sz.-jv. směru. Mrákotínské souvrství, konkrétně jeho lyditová část, je jediným celkem, u něhož je (především na sousedním listu 13-442) paleontologicky doložené stáří. Graptolitová fauna řadí sedimenty mrákotínského souvrství do siluru, stupně llandovery. Složení sedimentů poukazuje podle dosavadních interpretací na pomalou sedimentaci v intrakontinentální pánvi občas zalité mořskou transgresí. Litologickou náplň tvoří metasilicity, kvarcity a grafitické, jílovité a plodové břidlice. Zvýšené množství grafitické složky odpovídá kyselému humidnímu prostředí, v němž docházelo k intenzivnímu uvolňování SiO₂ a následnému srážení silicitů za přítomnosti mikroorganismů (VACHTL 1962, FOLK 1973, MAŠTERA 2004).

 Graptoliti z Mrákotín Fm.