Pyrop

Pyrop se vyskytuje nejčastěji v magmatických a metamorfovaných horninách, méně častý je jeho výskyt  v pegmatitech. Naopak častější výskyt pyropů v rozsypech. Pyrop je typickým granátem „granátických peridotitů“ i jejich metamorfovaných ekvivalentů. Bývá obsažen také v pyroxenitech. Zvláště charakteristický je pro kimberlity, takže je průvodcem diamantu na primárních i aluviálních ložiskách. V peridotitech, pyroxenitech a kimberlitech obsahuje obvykle cca 70 % pyropové složky. Pyrop se vyskytuje převážně ve společenství olivínu, serpentinu a pyroxenu (Havelka 2005). Hlavními lokalitami výskytu pyropu v České republice jsou severozápadní Čechy.

Pyropy Českého středohoří

Pyroponosná oblast Českého středohoří, ve které se nachází jak primární, tak sekundární výskyty, má rozlohu přibližně 70 km². Tato oblast zahrnuje katastr obcí Koštice, Třtěno, Libčeves, Měrunice, Šepetely, Staré, Dřemčice, Chrášťany, Podsedice, Dlažkovice, Třebívlice, Úpohlavy, Chotěšov v oblasti Třebenic a řadu potoků a potůčků.  Tato oblast je tvořena tzv. primárními a sekundárními ložisky. Sýkora (1952) píše, že primární ložiska jsou místa původů pyropů a sekundární ložiska jsou erodovaná a následně přemístěná primární ložiska, v tomto případě uložená do štěrkopísků. Nejrozšířenější jsou v této oblasti sedimenty svrchní křídy. Obecně je tato oblast tvořená hlavně rulami, migmatity,  granulity, zvláště pak peridotity a lherzolity s vysokým obsahem pyropů (Turnovec a Blüml 1981). Tyto relativně hojné pyroponosné horniny se tektonicky nachází v relativně mělké, podpovrchové poloze a jsou přikryty mezozoickými sedimenty, které mají funkci nejvyšší vrstvy (Seifert a Vrána 2005). Velmi důležitou událostí v geologii Českého středohoří pro pyropy jsou efuze magmat terciérního stáří, kdy byla tvořena hlavně mafickými a ultramafickými horninami a vše bylo doprovázeno pyroklastiky v diatrémách. Zdrojem pyropů jsou ultramafické horniny, které byly vyzdvihnuty v rámci těchto procesů a vyskytují se ve formě komínových brekcií s xenolity. Tyto komínové brekcie jsou velmi hojné v diatrémách (např. Linhorka), které vznikly během terciéru. Brekcie se skládají hlavně z úlomků křídových hornin ve formě slínovců a jílů, které byly následně žárem metamorfovány až na porcelanity. Dále je v brekciích obsažen bazalt, který je rozvětralý s úlomky pískovce, zuhelnatělého dřeva, rul, granulitů, pegmatitů a hadců (Sýkora 1952). Díky následnému zvětrávání ultramafických hornin v průběhu kvartéru se pyropy dostaly do kvartérních vrstev, které mají většinou formu deluvio-fluviálních sedimentů. Tyto sedimenty jsou sekundárním a nejdůležitějším zpracovatelným ložiskem. Rozsáhlé nánosy pyropových štěrků se vyskytují v proměnlivé mocnosti a jejich složení je velmi různorodé. Hlavní součástí těchto štěrků jsou valouny bazaltů, které se zde vykytuje v různých velikostech a v různém ohlazení (Sýkora 1952). Zbytek pyropových štěrků tvoří již zmíněné horniny obsažené v brekciích primárního ložiska. Nejvíce se však české granáty vyskytují ve štěrcích na mírných svazích Českého středohoří. Čím blíže je k levému břehu řeky Ohře, tím více jsou štěrky plošně rozplavovány a tím i ředěny, navíc jsou na řadě míst překryty spraší. Na pravém břehu Ohře pyropy již nenalezneme (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

Pyropy Podkrkonoší

Další velmi důležitou součástí jsou naleziště v Podkrkonoší, která jsou v mnohých ohledech záhadou ohledně jejich primární pyroponosné horniny. Podkrkonoší patří mezi důležité oblasti s momentálně aktivní těžbou v České republice (Pálenský a kol. 2011). V historii však bylo považováno za nějak vydatný zdroj, což je patrné ze sporadických zpráv většinou z 19. století, které zmiňují občasné nálezy při silničních pracích či na polích po dešti (Tuček 2000). V Podkrkonoší se v lokalitě Dolní Olešnice momentálně těží kvartérní aluvia s vysokou koncentrací pyropu v podorničních vrstvách. Ložiska pyropu v Podkrkonoší lze zhruba shrnout do pásu, který je 25 km široký a 80 km dlouhý a rozprostírá se mezi Dvorem Králové nad Labem a Mnichovým Hradištěm. Mezi nejvýznamnější naleziště pyropů v Podkrkonoší patří již zmíněná Dolní Olešnice, ale také Dvůr Králové nad Labem, Nová Paka, Horka, Jičín, Mnichovo Hradiště a další (Tuček 2000).

Pravděpodobně nejdůležitějším obdobím pro ložiska pyropů v Podkrkonoší byl neogén. Neogenní vulkanismus velmi pravděpodobně stojí za pyroponosnými horninami, které byly vyzdvihnuty v rámci vulkanických procesů. Tyto procesy můžou být charakterizovány jičínským vulkanickým polem, které se rozprostírá na území mezi Železným Brodem, Turnovem, Mnichovým Hradištěm, Jičínem, Lázněmi Bělohrad, Novou Pakou a Lomnicí nad Popelkou. Neovulkanická tělesa, s výjimkou některých výskytů v oblasti Kozákova, mají charakter izolovaných těles olivinických bazaltoidů. Tělesa, která jsou převážně tvořena vulkanoklastickými horninami, se dříve považovala za intruzivní komínové brekcie, které byly z geologického hlediska velmi podobné komínovým brekciím v Českém středohoří. Subvulkanické brekcie jsou však spíše důkazem vývoje drobnějších struskových a tufových kuželů, které interagovaly s okolím v době aktivity (Cajz a kol. 2009). S pyroponosnými náplavy se v oblasti severovýchodních Čech setkáváme na Jizerské louce, u Rovenska pod Troskami, Železnice, Semil, Nové Paky, Hostinného a Dvora Králové (SÝKORA, 1952). Podle JAKOUBĚOVÉ (1997) se pyropy vyskytují i na dalších lokalitách severovýchodních Čech, jako jsou Lomnice nad Popelkou, Mnichovo Hradiště, Vrchlabí, Turnov, Borovnice, Olešnice, Trutnov a na Jičínsku u Bradlecké Lhoty. Právě z Jičínska jsou pyropy nejvíce známy. Jakouběová informuje ve výše uvedené práci rovněž o nálezu úlomku permského pískovce s pyropy od Kartouz severovýchodně od Jičína. Druhou těžební lokalitou pyropu v ČR je Dolní Olešnice u Trutnova. Zde těžba probíhá od roku 2019. 

Pyropy Kolínska

Jednou z dalších významných oblastí historické těžby pyropů je Kolínsko. Pyropy z místních lokalit jsou obsaženy v granátických peridotitech, které se nejčastěji vyskytují v gföhlské jednotce moldanubické zóny a v kutnohorském krystaliniku. Tyto granátické peridotity, ze kterých se zvětrávacími procesy uvolňovaly pyropy, se v kutnohorském krystaliniku vyskytují hlavně ve formě menších těles v alochtonní pozici a jsou to tektonicky implantované vrstvy v metamorfní skladbě hornin kutnohorského krystalinika. Tato oblast je z veliké části pokryta kvartérními sedimenty a z části i českou horninami české křídové pánve. Výchozy granátických peridotitů můžeme vidět hlavně v menších říčních údolích, kde se toky zařezávají do terénu a odhalují vrstvy překryté právě kvartérními sedimenty. Pyropy se zde těžily právě z kvartérních sedimentů, které vykazují nejvyšší obsahy pyropů a jen malá část je recyklována z bazálních sedimentů (Vrána 2008). Přítomnost granátů v náplavech potoků souvisí nejen s výskytem granátických peridotitů, ale také s výskytem eklogitů, granulitů, ortorul, menších pegmatitických těles a svorů. S ohledem na erozi z těchto zdrojových oblastí lze i teoreticky vyvodit, že složení koncentrátů těžkých minerálů, může být poměrně pestré. „Při orientačním průzkumu provedeném v roce 2000 byly separovány tyto těžké minerály: amfibol, chlorit, ilmenit, kyanit, goethit (limonit), magnetit, monazit, muskovit, picotit, pyroxen, staurolit zirkon a anatas.“ (Běhal a Běhal 2002).

Běhal a Běhal (2002) uvádějí, že z dalších minerálů se zde našel almandin, který pravděpodobně pochází ze svorů, ačkoli izometrická zrna, která nepřesahují velikost 2 mm, jsou pravděpodobně z granulitů. Dále byl nalezen rutil, který má většinou formy krátce sloupcovitých až raritně kolenovitě srostlých krystalů o velikostech okolo 15 mm. Sloupcovitým minerálem je zde i turmalín, který se nalézá v zaoblených nebo sloupkovitých formách. Zaoblené turmalíny prošly nejpravděpodobněji křídovou sedimentací na rozdíl od sloupkovitých dravitů. Také je zajímavostí, že i v neveliké koncentraci se zde šlichovou prospekcí zjistilo zlato, které má hrudkovitý tvar a nepřesahuje velikost 0,5 mm.

Pyropy západních Čech

Západní Čechy nejsou na pyrop bohaté. Nacházejí se v pruhu tvořeném hadci, který začíná asi 5 km ssv. od Mariánských Lázní a pokračuje v délce zhruba 7 km k Bečovu nad Teplou. Pyropy jsou velmi jemnozrnné a vyskytují se zde pouze v malém množství (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

Pyropy v okolí Blanenského Lesa

V jižních Čechách se pyropy nacházejí v hadci, který je součástí granulitového tělesa rozléhajícího se severně od Českého Krumlova směrem ke Křemži. V této oblasti se nachází několik nalezišť pyropů. Nejznámější z nich jsou Holubovský mlýn (výchozy v zářezu polní cesty při levém břehu Brložského potoka), Brloh a Vrábče (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

Pyropy na Moravě

Na Moravě se s pyropem setkáme v hadcových tělesech nacházejících se mezi Velkým Meziříčím a Tišnovem či v hadcových tělesech mezi Náměští nad Oslavou, Moravským Krumlovem a Jevišovicemi. Nejhezčí moravské pyropy pocházejí od Skleného nad Oslavou, z dalších zajímavých lokalit lze uvést např. Drahonín u Tišnova, Střítěž (JAKOUBĚOVÁ, 1997).

Charakteristické pro všechny tyto výskyty je, že pyropy zarostlé v hadci jako zrna jsou pravidelně vroubeny vláknitým lemem označovaným jako kelyfit. Tyto kelyfitové obruby dobře vynikají i na vybroušených předmětech. Kelyfit vzniká kolem granátů jako reakční obruba vzájemným chemickým působením pyropu a okolní horniny. Zjistilo se, že se skládá z množství drobných, radiálně paprskovitě vláknitých a jehličkovitých nerostů zejména ze skupiny amfibolu (tremolit -  antohophylit). Kelyfity vlastně představují ochranný obal granátu, kterým je granát chráněn před úplným rozložením, nicméně zhoršují šperkařskou a gemologickou kvalitu samotných kamenů (Klečák, Holásek 1972).

                                           Výchoz balvanité suti serpentinitů s pyropy  (stav 2020)

V letech 2020-2022 došlo k částečné devastaci lokality, při těžbě a zpracování kalamitních smrkových porostů.  V oblasti došlo silnému zanesení výchozů serpentinitů okolními rulovými sutěmi a hlínami při těžbě dřeva.

Zdroj:

BERNARD, J. H.; ROST, R. a kol. (1992): Encyklopedický přehled minerálů. Praha: Academia, 701 s.

BĚHAL, Z. a kol. (2001): Historická naleziště českého granátu na Kolínsku. Minerál: Svět nerostů a drahých kamenů. roč 9, č. 3, 180-184.

BOUŠKA, V.; TURNOVEC, I. (1996): Mineralogický symbol Čech – český granát. Drahokam Turnov.

BOUŠKA, V.; KOUŘIMSKÝ, J.(1976): Drahé kameny kolem nás, SPN Praha 1976.

HANUS, R. (2019) : Český granát, Granit Praha, 168s.

HAVELKA, J. (2005): Ložisková geologie a typy nerostných surovin v ČR. 2. vyd. Ostrava, VŠB 2005, 142 s.

JAKOUBĚOVÁ, V. (1997): Granát pyrop. In: Sborník ze semináře pořádaného OMČR Turnov v roce 1997. Turnov: Okresní muzeum Českého ráje, 75 s.

KLEČÁK, J., HOLÁSEK, O. (1972): Český granát. Ústí nad Labem, Severočeské nakladatelství 1972, 224 s.

KONTA, J. (1973): Kvantitativní systém reziduálních hornin, sedimentů a vulkanoklastických usazenin. Praha: Universita Karlova, 375 s.

KOPECKÝ, L., SATTRAN, V. (1962): Ke genezi pyropu v Českém středohoří. Věstník ÚÚG 37, 269-283.

KOHLOVÁ, J., (2012): Český granát, BP. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra biologie. 63l., 18l.

ŘEHOŘ, M. (2001): Perspektivní lokality pyropu v severozápadních Čechách. Minerál: Svět nerostů a drahých kamenů. roč 9, č. 3, 174-180.

SÝKORA, L. (1952): Ložiska pyropů v Českém středohoří. Praha: Přírodovědecké vydavatelství, 24 s.